8 her, kde padouch je pojem, ne osoba

Videohry často zobrazují darebáky jako hrozivé postavy se zlými plány. Co se ale stane, když je antagonista spíše ideálem než člověkem? Někdy ty nejpřesvědčivější konflikty vznikají z konfrontace s abstraktními myšlenkami – potýkání se se smutkem, společenskými konstrukty nebo dokonce naší vlastní nejistotou. Tito padouši možná nemají tváře, ale jejich dopad není o nic méně hluboký.

Od neúnavného tlaku kapitalismu až po dusivou tíhu pochybností o sobě, tyto hry vyzývají hráče, aby konfrontovali univerzální pravdu jedinečně osobními způsoby. Zde je několik her, kde padouch není osoba, ale koncept, který u hráčů přetrvává ještě dlouho po hodu kreditů.

8

Firewatch

Evasionismus

Firewatch je pod svým povrchem hluboce osobním průzkumem úniku. Henry, hlavní hrdina, přijímá práci jako hlídač ohně, aby se vyhnul brzké demenci své ženy Julie. Izolace jeho nové role jen umocňuje jeho paranoiu, takže samotná divočina se cítí jako antagonista.

Firewatch je nakonec o nevyhnutelnosti životních výzev a marnosti utíkat před nimi. Divočina se stává zrcadlem Henryho zápasů a zdůrazňuje, že bez ohledu na to, jak daleko utečete, kruté životní pravdě je třeba čelit jako nevyhnutelný protivník.

7

Údolí Stardew

Kapitalismus

Stardew Valley pod svým relaxačním, pixelovým zevnějškem kritizuje toxickou pracovní kulturu, která dominuje modernímu životu, a ukazuje ji jako skutečného padoucha. Protagonista unikne dusivým požadavkům společnosti Joja Corporation – ztělesňující vše špatné s moderním kapitalismem – restartovat nový život na farmě jejich dědečka.

Jemná kritika korporátní chamtivosti a tlaku na neustálý úspěch zdůrazňuje společenské problémy a zároveň nabízí postavě i hráči únik, aby našli útěchu v jednodušších radostech.

6

Uvnitř

Útlak a shoda

Inside vás vezme na nejednoznačnou cestu, kde budete ovládat tichého chlapce přitahovaného neodolatelně k tajemnému, dystopickému zařízení. Zde padouch není člověk, ale utlačovatelský systém, který všechny ovládá jako strašidelné loutky – dokonce i samotný chlapec se zdá být ovládán neviditelnou silou.

Témata kontroly mysli, konformity a sociálního podmanění vytvářejí svět, kde je individualita zbavena a ukazuje děsivé důsledky. Od anonymních davů až po děsivé pozorovatele, Inside nabízí mrazivý komentář k sociální kontrole, zobrazující padoucha nejen ve hře, ale také odrážející skutečné systémy.

5

Undertale

Vaše volby

Undertale převrací tradiční RPG příběh tím, že dělá z vašich rozhodnutí skutečného padoucha. Ušetříte příšery a vytvoříte pouta, zvolíte empatii, nebo se vydáte násilnou cestou? Hra klade váhu morálky na vaše bedra a zdůrazňuje, že vaše činy definují příběh. Ale pozor: Undertale nezapomíná.

Důsledky vašich rozhodnutí přetrvávají na vaší cestě a poskytují hluboký komentář k empatii, odpuštění a cyklické povaze násilí. Nakonec je hráč hrdinou i padouchem – což je odrazem jejich zásad a etiky.

4

Celeste

Úzkost A Deprese

Celeste je platforma o překonávání hory, ale skutečná výzva spočívá uvnitř. Pro Madeline hora symbolizuje její úzkost a depresi, projevující se v podobě jejího stínového já. Jak stoupá, vkrádá se do ní pochybnost o sobě samém, která odráží, jak nás může sabotovat vnitřní kritika.

Trestná obtížnost hry odráží boj o vytrvalost a přeměňuje její mechaniku v něco víc než pouhé dokončování úrovní. Hora není jen prostředí; je to metafora vnitřních bojů, kterým čelí mnoho lidí, když čelí vlastním „horám“.

3

Duchovní

Nevyhnutelnost Smrti

Spiritfarer přeměňuje všeobecný strach ze smrti na dojemný, upřímný zážitek. Jako Stella provádíte duchy jejich posledními okamžiky a nabízíte jim pohodlí a uzavření, než se rozloučíte. Svým způsobem je sama smrt antagonistou – bere a odchází – ale je to také nevyhnutelná pravda, která nás všechny spojuje.

Je to bolestivá a katarzní zkušenost, která nám připomíná, že krása života spočívá v jeho pomíjivosti a nemůžeme nic udělat, abychom to zastavili.

2

Temné duše

Zoufalství

V Dark Souls je tolik nepřátel, že sotva stihnete zareagovat, než uvidíte obávanou obrazovku „You Died“. Ale pokud se podíváme hlouběji, skutečný padouch, který za tím vším číhá, je zoufalství samotné, přítomné v každém koutě trestajícího světa hry.

Tísnivá a temná atmosféra, neúnavní nepřátelé a ohromující pocit samoty vykreslují obraz tichého, ale křičícího světa v rozkladu. Přesto, jak často zdůrazňoval tvůrce Hidetaka Miyazaki, hlavním poselstvím hry je odolnost: bez ohledu na to, kolikrát spadnete, znovu vstanete, čímž se zoufalství promění v odhodlání.

1

Poslední z nás část 2

Pomsta

Zatímco klikery jsou děsivé, skutečným netvorem v The Last of Us Part 2 je samotná pomsta – vše pohlcující síla, která zaslepuje postavy vůči jejich lidskosti. Ellie a Abby, poháněné smutkem a vztekem, nejsou vůbec padouši; jsou to jen přeživší, pohybující se ve světě, který téměř trestá laskavost a odměňuje pouze bezohlednost.

Abby je první, kdo vystoupí, uvědomuje si, že pomsta nevede nikam jinam než k další smrti a snaží se uniknout s Levem. Ellie? No, učí se tvrdě, obětuje všechno a skončí tváří v tvář svému největšímu strachu: být úplně sama.